Luboš Mottl: V otázce financování nemocnic by měl zvítězit zdravý rozum
Rychnovská nemocnice se pozvolna vrací do běžného režimu. Zdravotníci zvou do ambulancí pacienty, kteří na několik týdnů přerušili své pravidelné kontroly a objednávají nemocné, kteří se v březnu a dubnu do nemocnice báli přijít. Operativa se rozbíhá tak rychle, jak dovoluje personální situace i možnosti pooperační péče. Prokurista Ing. Luboš Mottl připomíná, že ačkoliv nemocnice nestála tzv. „v první linii“ v boji s koronavirem, i rychnovští zdravotníci zažívali horké chvíle. „Děkuji lékařům, sestrám, dobrovolníkům a všem ostatním zaměstnancům za spolehlivost, nasazení, solidaritu, férovost a ochotu pomáhat,“ dodává šéf nemocnice, který se v krátkém rozhovoru ohlíží za náročným obdobím a popisuje návrat k normálu.
Jak zpětně hodnotíte zavádění „covidových opatření“ v rychnovské nemocnici?
Jsem přesvědčen, že jsme je zvládli a pořád zvládáme dobře. Plníme úlohu nemocnice, která není primárně určená k hospitalizaci pacientů s covid-19. Objektivně však není možné rozlišit, která nemocnice bude tzv. „čistá“ a která „špinavá“, protože nikdy předem nemůžete vědět, kdy přijde nakažený pacient s COVID-19. Tudíž bylo naší povinností také realizovat všechna vydaná opatření a nařízení ministerstva zdravotnictví a Vlády ČR. V rámci společné strategie ZH KHK a FN KHK jsme k dispozici pro zajištění neodkladné akutní péče ve všech základních oborech. Logicky, s vývojem situace, některá opatření přestala být funkční, zaváděla se nová. Výhodou pro naši nemocnici je, že můžeme čerpat z bohatých praktických zkušenostní lékařského náměstka prim. MUDr. Marcela Maršíka, veterána misí NATO.
Jak jste tuto počáteční změť opatření zvládali?
Snažili jsme se všechna rozhodnutí dělat z racionálním a komplexním nadhledem na celou problematiku provozu nemocnice. Příkazů za den přicházelo i několik a častokrát se duplikovaly nebo si někdy i odporovaly. Museli jsme se umět rozhodnout, do jaké míry jsou tyto nařízení u nás proveditelná a za jakých podmínek. Některá opatření, jakkoliv jsou míněná dobře, nejsou proveditelná napříč Českou republikou ve všech zdravotnických zařízeních stejně, protože každá nemocnice má svá vlastní specifika.
Jaké byly první příjmy pacientů s podezřením na Covid-19? Měl personál obavy?
Když jsme vybavovali covidovou izolační buňku, skončili jsme někdy v sedm hodin večer a už za několik hodin jsme tam měli prvního pacienta. To byl pro nás samozřejmě adrenalin. Dnes máme rovněž i stan, kde provádíme týdně desítky odběrů. V začátcích epidemie ale vše vypadalo více dramaticky. Každý druhý pacient na příjmu má teplotu, je dušný nebo má jiné příznaky covidové infekce mimo své základní onemocnění, které ho do nemocnice přivádí. Nikdo bez laboratorního vyšetření nemůže jednoznačně vyloučit, že takový pacient není nakažený. Ke každému takovému pacientovi jsme proto museli přistupovat jako k infekčnímu, zvláště v době, kdy počty nakažených stoupaly. Dnes už jsou čísla optimistická, máme také nějaké zkušenosti a všichni jsme klidnější.
Nyní už obnovujete běžný provoz. Jsou tu nějaká úskalí?
Ano, nemocnici už začínáme intenzivně restartovat. Snažíme se, aby lidé ztratili obavy z toho, že se mohou v nemocnici nakazit, ale také z toho, že nám přidělávají práci.
Naši zdravotníci pacienty cíleně kontaktují, volají lidem, kteří chodili na pravidelné kontroly a třeba ještě nebyli doléčení, a pacientům, kteří byli objednaní na plánované zákroky. Stává se mi, že mi lidé děkují, že už jsme péči obnovili. Je třeba si ale uvědomit, že řada našich zaměstnanců je na ošetřování či v pracovní neschopnosti nebo v rámci covidových opatření slouží jinde. Začínáme jednoduššími operačními zákroky, složitější operační výkony přicházejí na řadu až později, protože i předoperační příprava a vyšetření pacienta na ně je samozřejmě složitější. Nemocnici není logicky možné nastartovat ze dne na den. Jednak je to věc personální kapacity a také musíme myslet na to, že není ani tak problém realizovat samotný operační výkon, ale pacient pak musí mít kde ležet, musí se o něj mít kdo starat, musí fungovat návazná péče v dalších zdravotnických zařízeních, jako jsou LDN, lázně, rehabilitační ústavy i sociální péče a domovy důchodců. I podle toho tedy musíme volit skladbu pacientů, protože tato navazující péče ještě legislativně v době nouzového stavu nenastartovala.
Jak jsou nařízená striktní pravidla uskutečnitelná v ambulancích?
Nařízení, které říká, že můžou být maximálně tři pacienti v čekárně, z toho dva by se měli ještě míjet, je idealistické a provozně iluzorní. Spíše objednáváme pacienty na konkrétní čas, ale nedovedeme přesně zaručit, kolik pacientů nám přijde bez objednání. Rozestavěli jsme venku lavičky, aby lidé mohli počkat a nesešlo se jich více v čekárnách.
Ekonomické vyhlídky nemocnic nejsou dobré. Jaké východisko z této situace vidíte?
Pro ekonomiku, ať už celosvětovou, státní, tak i nemocniční, není samozřejmě covidová krize nic příjemného. Myslím, že i ve zdravotnictví by měl zavládnout zdravý rozum, pragmatický přístup a kompetentní volba priorit. Z mého pohledu se mi jeví logické a uchopitelné, aby v letošním roce do začátku stavu nouze byly nemocnice placeny podle úhradové vyhlášky, doba stavu nouze by byla zprůměrována na základě referenčního období a od ukončení stavu nouze by opět nastoupila úhradová vyhláška, která by však přiměřeně reflektovala vícenáklady a opatření spojené s COVID-19. Protože po covidu nebude nic fungovat přesně tak, jako před covidem. Nastavená opatření v určité míře zůstanou s námi i nadále. Nejen ve zdravotnictví, ale ve všech oblastech našeho života, bude třeba velké míra vzájemné tolerance.
Lucie Chytilová, tisková mluvčí Zdravotnického holdingu Královéhradeckého kraje