Domácí a peritoneální dialýza z pohledu lékaře i pacientů

**Jaký způsob dialýzy svým pacientům nejvíce doporučujete? **

Každému pacientovi, kterému hrozí selhání ledvin, nabízíme všechny pro něj vhodné způsoby léčby. Každý se může sám rozhodnout, kterou zvolí. Pacientům, kteří nejsou kontraindikovaní, nabízíme transplantaci z živého, příp. ze zemřelého dárce. Ideální je, pokud pacient stihne transplantaci dříve, než je nutné začít s dialyzační léčbou. Jsou na to kritéria, při jak těžkém poškození ledvin je už transplantace možná. Nejlepší možností je ledvina od příbuzného dárce. Pokud transplantace není možná, tak si mohou pacienti vybrat mezi různými očišťovacími metodami krve – hemodialýza, která se provádí v našem středisku, nebo hemodialýza prováděná doma. Další způsob je peritoneální dialýza.

Pojďme se podívat na domácí dialýzu. Jaké přináší výhody a nevýhody? Komu ji lze doporučit?

Domácí dialýza má mnoho výhod. První z nich je, že se člověk může dialyzovat, kdy chce. Zatímco na středisko dojíždí pacient obvykle třikrát týdně na čtyři až pět hodin, domácí dialýza se provádí pětkrát až šestkrát v týdnu zhruba tři hodiny. Pacient je v pohodlí domova, nemusí nikam cestovat, nehrozí mu přenos různých infekcí jak při cestě, tak na středisku, nemusí se dívat na to, jak jsou jiní pacienti nemocní, nevidí, že někdo z lidí, které zná, již nepřijede, a také nemusí být v častém kontaktu s personálem nemocnice. To nejdůležitější ale je, že doma je léčba častější, a tím i účinnější a pacienti mají méně komplikací z toho, že jim ledviny nefungují. Nejenže se cítí lépe, ale i my vidíme, že parametry, které sledujeme při přechodu na tuto léčbu, se lepší. Navíc lidé potřebují méně léků nahrazujících látky, jež si organismus není schopen sám vyrábět, léčba je tedy účinnější.

Jak funguje peritoneální dialýza a pro koho je vhodná?

Při peritoneální dialýze je tělo očišťováno tak, že je do břišní dutiny katetrem napouštěn dialyzační roztok a skrz břišní výstelku, pobřišnici (peritoneum) dochází k výměně odpadních látek, které jsou přesunovány do roztoku v dutině břišní a následně jsou vypuštěny. Poté si pacient napustí čistý dialyzační roztok a celý proces se opakuje. Někomu tato výměna roztoků postačí čtyřikrát, někomu pětkrát denně. Výhoda je v tom, že to je systém kontinuální, kdy k očišťování dochází nepřetržitě, protože dialyzační roztok má pacient v břiše stále a průběžně jej vyměňuje. Není také potřeba žádný cévní vstup. Nevýhodou je hadička vyvedená z břicha, a tak pacient nesmí do bazénu či rybníka, avšak výjimečně si může dovolit koupání v moři, pokud zajistí, aby voda neprosakovala. Je zapotřebí, aby člověk měl přiměřené hygienické návyky, protože dialyzační roztok je koncentrovaným roztokem cukru, tedy ideální živná půda pro bakterie. Při zanesení mikrobů proto hrozí zánět pobřišnice, což je nejčastější komplikace. V tom případě se antibiotická léčba podává roztokem přímo do břicha. Někteří pacienti mají ještě jiný typ peritoneální dialýzy, kdy během dne výměny nedělají a během noci se připojí k přístroji, který automaticky napouští a vypouští do dutiny břišní roztok, v intervalu asi 90 minut.

Komu byste tento typ dialýzy doporučil?

Občas se stává, že starší nebo hodně nemocní pacienti s cukrovkou nemají zdravé žíly a tepny, takže je směřujeme právě na peritoneální dialýzu. Při klasické dialýze se totiž krev čistí mimo tělo, a je tedy nutné zavést kanylu do velké žíly na krku, nebo zhotovit nějakou cévní spojku na předloktí a pacienta poté opakovaně napichovat třikrát v týdnu. Peritoneální dialýzu si může ale zvolit kdokoli, kdo z nějakého důvodu nechce absolvovat klasickou hemodialýzu.