Dvorská chirurgie patřila k průkopníkům laparoskopických operací. 2. února 1991 byla právě zde provedena první laparoskopická cholecystektomie v Královéhradeckém kraji

Městská nemocnice, a.s., Dvůr Králové nad Labem

Chirurgické oddělení Městské nemocnice ve Dvoře Králové nad Labem každoročně zapisuje do operační knihy zhruba 1200 velkých operací. Má 49 standardních lůžek a tři lůžka na chirurgické jednotce intenzivní péče, dva operační sály a dvě chirurgické ambulance – jednu přímo v nemocnici s nepřetržitým provozem a druhou na poliklinice v Rooseveltově ulici, která je otevřena ve všední dny od 7:30 do 14:30 hodin. V péči o pacienty na všech pracovištích se střídá sedm stálých kmenových lékařů, z nichž polovina provádí navíc endoskopie – gastroskopie, rektoskopie, koloskopie, včetně drobných endoskopických zákroků. Oddělení plně pokrývá péči o pacienty ze spádové oblasti, minimálně 30 % operantů sem ale přichází i odjinud. Ve spektru výkonů prováděných na chirurgickém oddělení jednoznačně dominují výkony miniinvazivní, které tu mají tradici od samého počátku jejich zavádění v České republice a v nichž zdejší lékaři konkurují i špičkovým zdravotnickým zařízením. Primář MUDr. Miloš Vaněk vysvětluje základní myšlenku zdejšího chirurgického oddělení:
„Transplantaci srdce podstupuje během života málokdo. Skoro každý člověk ale za svůj život potřebuje odoperovat slepé střevo, kýlu, žlučníkové kameny, vyléčit zlomeninu, utržený meniskus, artroskopii. My se zaměřujeme právě na tyto věci, které lidi trápí a jsou v populaci rozšířené. Pacientův problém vyřešíme při krátké hospitalizaci, v krátké celkové anestezii, nejmodernější dostupnou metodou. To je naše filozofie.”

Co znamená, pane primáři, „krátká” hospitalizace?

V případech, kde je to možné, děláme vlastně jednodenní chirurgii, ovšem ve smyslu, který má tento pojem všude ve světě a znamená alespoň jedno přespání v nemocnici. To je ta noc, kdy to pacienta nejvíc bolí a kdy může mít nejvíc pochybností, zda jsou jeho pooperační obtíže ještě v normě. V nemocnici je tu pro něho sestra i lékař a má tak okamžitě k dispozici všechnu potřebnou péči. Druhý den ráno se podle stavu pacienta rozhodneme, zda může jít domů nebo ještě jeden den zůstane. Doma to pak zvládne právě proto, že byla použita moderní miniinvazivní metoda, s perfektními nástroji, s kvalitními lékaři ARO a s tou nejkvalitnější dostupnou anestezií.

Můžete tedy více přiblížit rozsah výkonů, které u vás provádíte?

Vlastními silami jsme schopni vyřešit 90 % chirurgických onemocnění. Děláme kompletní břišní chirurgii, jak klasickou, tak laparoskopickou, k tomu děláme kompletní traumatologii s výjimkou neurochirurgie a hrudní chirurgie, také neoperujeme páteř. Řešíme běžné zlomeniny dlouhých kostí končetin – končetinovou traumatologii děláme kompletně, včetně moderních metod – jištěného hřebování, zamykacích dlah, artroskopií kloubů. V břiše se, je-li to možné, pohybujeme laparoskopicky (žlučníky, kýly, apendixy, resekce střev na místech, kde je to laparoskopicky přístupné) a miniinvazivně se snažíme dělat i traumatologii – čili do kloubů jdeme ne řezem, ale také artroskopem, pomocí vpichů. Do kloubu se vsune malá pětimilimetrová kamera, která kloub filmuje zevnitř, a tento zvětšený obraz vnitřku kloubu sleduje operatér na velké širokoúhlé obrazovce. Z dalšího vpichu lze do kloubu vsunout operační nástroj, a tímto způsobem lze opravit prasklé menisky, vazy, chrupavky. Neřešíme u nás transplantace orgánů ani polytraumata, neděláme ani endoprotézy – to patří do velkých nemocnic. Naopak miniinvazivní výkony, které mají u nás díky bývalému primáři a dnes kolegovi MUDr. Patriku Vítovi hlubokou tradici a které potřebuje spousta lidí, se snažíme dělat na špičkové úrovni.

Pan primář Vít tedy laparoskopické operování ve Dvoře Králové nad Labem zavedl? Kdy to bylo?

On byl a stále je velmi progresívní a naprosto správně odhadl, že moderní miniinvazivní metody mají velkou budoucnost. Ihned po zrušení železné opony proto vyrazil na stáž do Francie, kde se laparoskopie naučil, a pak je tu zavedl. Tak se třeba první laparoskopický žlučník v Královéhradeckém kraji operoval 2. února 1991 právě tady ve Dvoře a byli se tu na to tehdy podívat i profesoři z Brna. V té době se to ještě nedělalo ani na klinice, v České republice na to ještě ani nebyla technika a bylo také jen pár lidí, kteří to ze zahraničních stáží uměli. Moderní přístup pana primáře Víta přivedl do Dvora v roce 1993 vlastně i mne. Po fakultě jsem v roce 1990 začal pracovat v nemocnici v Aši a i když jsem tam pro práci chirurga dostal jedinečný základ, k laparoskopiím tam byli skeptičtí, považovali tyto metody za módní vlnu, která opadne a tím pádem se ani nevyplatí pořizovat potřebné vybavení. Na našem oddělení se od té doby snažíme stále držet krok s dobou a rádi se učíme a zavádíme novinky, které dál posunují kvalitu naší péče.

Pokud pracujete už tak dlouho a ve většině případů miniinvazivními metodami, pacient může mít velkou míru jistoty, že je v nejlepších rukou, je to tak?

Pokud se jakýkoliv zákrok stane díky intenzivní praxi pro lékaře rutinou, je to jistě velká výhoda. Nejsme geniálně šikovnější než jiní, ale tím, že se tu denně operuje a není nás tu moc, připadá na jednoho lékaře ročně až řádově více operací než v jiných nemocnicích. Kdybych měl spočítat, kolik jsem za svůj dosavadní život dělal laparoskopických kýl nebo žlučníků, tak to jsou tisíce. Nesporným benefitem pro pacienty je přitom i to, že máme díky naší „vyoperovanosti” poměrně krátké operační časy a zkracuje se tak i doba, po kterou je pacient na sále v narkóze.

Operační dovednosti lékařů podporuje jistě i kvalitní vybavení, se kterým pracujete.

Oba dva naše operační sály jsou teď kompletně vybavené – rok nebo dva tu máme nové japonské laparoskopické věže nabité moderními technickými vychytávkami, jako např. digitální kamerou v HD rozlišení a širokoúhlými LCD monitory. Komfort a bezpečnost pro operované pacienty jsme díky této technice opět posunuli výš. Lékař se dnes pacienta při operaci téměř nedotýká, pacient má jen dva vpichy, čímž dramaticky klesá riziko infekce či jiných komplikací. K tomu přispívá i to, že používáme výhradně značkový materiál od výrobců s dobrými recenzemi – implantáty, síťky pro kýly apod.

Díky našemu kompletnímu vybavení pro artroskopie velkých kloubů sem jezdí i lékaři z Ortopedické kliniky FN HK či privátní ortopedi, kteří zde pravidelně operují své pacienty. Máme tu teď i nové kompletní moderní přístroje na anestezii. Tzv. lepší narkózy, které si lidé někde připlácejí, se u nás používají zcela automaticky a pojišťovna nám je plně hradí.

Co do přístrojů jsme tedy na to, co u nás děláme, vybavení opravdu kvalitně.

Vysokou úroveň dvorské chirurgie potvrdilo i Ministerstvo zdravotnictví, když vám začátkem loňského roku o dalších devět let prodloužilo akreditaci k uskutečňování specializačního vzdělávání v oboru chirurgie vydanou v roce 2007.

Rozhodnutí ministerstva, díky kterému máme status pracoviště Univerzity Karlovy v Praze, předcházelo několikaměsíční přísné šetření. Při něm jsme dokládali, jaké operace a jak provádíme, kolik jich provedeme za rok, s jakými výsledky, že nemáme komplikace, které by vybočovaly z průměrů, že jsme personálně zajištěni, materiálově vybaveni, že je tu požadovaný počet lůžek na JIP i na oddělení. Díky akreditaci k nám tedy můžeme jednak přijímat mediky na stáže a jednak vzdělávat lékaře ve specializační přípravě, jak k získání základního kmene, tak specializované způsobilosti.

Děkuji za rozhovor, pane primáři, a přeji hodně úspěchů ve Vaší další práci.

Ing. Veronika Svobodová